Kapitola 3
3.
Durzo Blint se vytáhl na vršek nízké zdi obklopující malou usedlost a sledoval procházející stráž. Dokonalý strážce, pomyslel si Durzo − trochu pomalý, předvídatelný a důkladný. Udělal svých třicet devět kroků, zastavil se na rohu, opřel se o halapartnu, podrbal se pod prošívanicí na břiše, rozhlédl se na všechny strany a pokračoval dál.
Třicet pět. Třicet šest. Durzo zmizel z mužova stínu a sklouzl přes okraj ochozu. Držel se za něj jen konečky prstů.
Teď. Pustil se a dopadl do trávy ve chvíli, kdy strážný praštil násadou halapartny o dřevěný ochoz. Měl podezření, že ho strážný stejně zaslechl, ale paranoia byla součástí wetboyovy precizní práce. Dvůr byl malý a dům nebyl o moc větší. Byl postaven v ceuranském stylu, s průsvitnými zdmi z rýžového papíru. Dveře a klenba z hladkého cypřiše a bílého cedru, na podlahy a rámy použili levnější místní borovici. Dům byl spartánský jako všechny ceuranské domy, což se hodilo k vojenské minulosti a asketické osobnosti generála Agona. Co víc, odpovídalo to i jeho finanční situaci. Navzdory generálovým četným úspěchům ho král Davin neodměňoval dobře − to byl jeden z důvodů, proč za ním wetboy přišel.
Durzo našel nezamčené okno v prvním patře. Generálova žena spala v posteli, nebyli až tak ceuranští, aby spali na rohožích. Byli však dost chudí, aby byla matrace vycpaná spíš slámou než peřím. Generálova manželka byla prostá žena, trochu chrápala a roztahovala se spíš ve středu postele než na okraji. Pokrývky na straně, ke které byla obrácená, byly zmuchlané.
Wetboy vklouzl do místnosti a použil Talent, aby ztlumil zvuk svých kroků na podlaze z tvrdého dřeva.
Zajímavé. Rychlou prohlídkou si ověřil, že generál se jen nestavil na noční manželskou návštěvu. Oni opravdu sdíleli stejnou místnost. Možná byli chudší, než si lidé mysleli.
Durzo se pod maskou zachmuřil. Tohle byl detail, který nepotřeboval znát. Vytáhl krátký travičský nůž a přistoupil k posteli. Nikdy nic necítil.
Zastavil se. Žena bylo obrácená směrem ke zmuchlaným přikrývkám. Než její manžel vstal, spala u něj. Ne na opačné straně postele, jak to ženy často dělávaly, když si odbyly manželskou povinnost.
Byli zamilovaný pár. Aleine Gunder plánoval, že po její vraždě nabídne generálovi rychlý sňatek s bohatou šlechtičnou. Ale tenhle generál, který si z lásky vzal ženu nízkého původu, bude na vraždu své ženy reagovat úplně jinak než někdo, kdo by se oženil z rozumu.
Ten idiot. Princ byl tak pohlcený vlastními ambicemi, až si myslel, že všichni ostatní jsou na tom stejně. Wetboy zastrčil nůž do pochvy a odešel do haly. Stále potřeboval zjistit, kde se generál nachází. Hned.
„Zatraceně! Král Davin umírá. Překvapilo by mě, kdyby mu zbýval ještě týden.“
Ať to řekl kdokoliv, měl pravdu. Wetboy dnes králi dal poslední dávku jedu. Do úsvitu bude mrtvý a osiřelý trůn se stane předmětem sporu mezi mužem, který byl silný a spravedlivý, a dalším, který byl zkorumpovaný slaboch. Sa’kagé měla na výsledku vlastní zájem.
Hlas vycházel z přijímacího pokoje pod schody. Wetboy rychle spěchal na druhou stranu haly. Dům byl tak malý, že přijímací pokoj sloužil zároveň jako studovna. Na oba muže měl dokonalý výhled.
Generál Brant Agon měl šedivějící bradku, nakrátko střižené vlasy, které si nečesal, a neustále sebou škubal a nespouštěl oči z okolí. Byl hubený a šlachovitý, nohy měl trochu křivé kvůli životu v sedle.
Muž naproti němu byl vévoda Regnus Gyre. Křeslo zaskřípalo, když si poposedl. Byl to mohutný muž, vysoký i rozložitý zároveň, a jen malou část jeho objemu tvořil tuk. Ruce obsypané prsteny složil na břiše.
Při Andělech noci. Mohl bych je teď oba zabít a ušetřit Devítku starostí.
„Nenalháváme si to jen, Brante?“ zeptal se vévoda Gyre.
Generál neodpověděl hned. „Můj pane…“
„Ne, Brante. Já chci slyšet názor přítele, ne poddaného.“ Durzo se přikradl blíž. Vytáhl vrhací nože, dával si pozor na otrávená ostří.
„Když něco neuděláme,“ řekl generál, „Aleine Gunder se stane králem. Je to slabý, zkažený a bezbožný muž. Sa’kagé už ovládá Doupata, královské patroly ani neopouští hlavní ulice a vy víte, že pak se to určitě ještě zhorší. To Sa’kagé zavedla Vražedné hry. Aleine nemá dost vůle ani snahy, aby se Sa’kagé postavil teď, když je ještě můžeme vykořenit. Nalháváme si snad, že byste nebyl lepší král? Ani v nejmenším. A trůn vám po právu náleží.“
Blint se téměř usmál. Vládci podsvětí, Devítka Sa’kagé, by souhlasili s každým slovem − a proto měl Durzo Blint zajistit, aby se Regnus Gyre králem nestal.
„A takticky? Můžeme to zvládnout?“
„S minimálním krveprolitím. Vévoda Wesseron je v zahraničí. Ve městě se nachází můj vlastní regiment. Ti muži ve vás věří, můj pane. Potřebujeme silného krále. Dobrého krále. Potřebujeme vás, Regne.“
Vévoda Gyre se podíval na své ruce. „A Aleinova rodina? Bude součástí toho ‚minimálního krveprolití‘?“
Generálův ztlumil hlas. „Chcete pravdu? Ano. I kdybychom to nenařídili, někdo z vašich mužů by je zabil, aby vás ochránil, přestože by to pro něj znamenalo oprátku. Tak moc ve vás věří.“
Vévoda Gyre si povzdechl. „Otázkou tedy je, jestli větší budoucí dobro pro všechny vyváží těch pár mrtvých teď.“
Jak je to dlouho, co jsem měl naposledy podobné pochybnosti? Durzo stěží přemáhal nezvladatelnou touhu vrhnout dýky.
Náhlý nával hněvu s ním otřásl. Co se to právě stalo?
To Regnus. Ten muž mu připomněl jiného krále, kterému kdysi sloužil. Krále hodného svého titulu.
„Je na vás, abyste si ji zodpověděl, můj pane,“ řekl generál Agon. „Ale mohu-li to tak říct, je ta otázka opravdu jen filozofická?“
„Co to má znamenat?“
„Vy stále milujete Nalii, že ano?“ Nalia byla žena Aleina Gundera.
Zdálo se, že jeho slova Regna zasáhla. „Byli jsme zasnoubení deset let, Brante. Byl jsem její první láska a ona byla má.“
„Můj pane, to mě mrzí,“ omlouval se generál. „Nechtěl jsem…“
„Ne, Brante. Nikdy jsem o tom nemluvil. Rozhodnutí, jestli zůstanu mužem, nebo se stanu králem, nech na mně.“ Ztěžka si povzdechl. „Je to už patnáct let, co Naliin otec zrušil naše zasnoubení a provdal ji za toho psa Aleina. Měl bych to nechat být. A také nechávám s výjimkou chvil, kdy ji vidím s jejími dětmi a musím myslet na to, že sdílí lože s Aleinem Gunderem. Jedinou radostí, která z mého manželství vzešla, je můj syn Logan, a stěží můžu doufat, že ona je na tom lépe.“
„Můj pane, s ohledem na nedobrovolnost obou manželství, nemohl byste se s Catrinnou rozvést a oženit se…“
„Ne.“ Regnus zavrtěl hlavou. „Dokud budou královniny děti žít, budou pro mého syna hrozbou, i kdybych je vyhnal nebo adoptoval. Naliinu nejstaršímu je čtrnáct − příliš starý, aby zapomněl, že byl předurčen usednout na trůn.“
„Právo je na vaší straně, můj pane, a kdo ví, jaké nečekané otázky ještě vyvstanou, až usednete na trůn.“
Regnus nešťastně přikývl, očividně věděl, že v rukou drží životy stovek, ne-li tisíců lidí, a přitom netušil, že v nich drží i svůj. Jestli plánuje povstání, tak ho teď zabiji, to přísahám při Andělech noci. Teď sloužím jenom Sa’kagé. A sobě. Vždycky sobě.
„Ať mi budoucí generace odpustí,“ řekl Regnus Gyre, do očí se mu draly slzy, „ale nikomu nedám záminku k vraždě kvůli něčemu, co by teprve mohlo být, Brante. Nemůžu. Odpřísáhnu mu věrnost.“
Wetboy zastrčil nože zpátky do pochev a ignoroval smíšený pocit úlevy a zoufalství, který cítil.
To ta zatracená žena. Zničila mě. Zničila všechno.
* * *
Blint poznal léčku na padesát kroků a vešel přímo do jejího chřtánu. Do východu slunce zbývala ještě hodina a jedinými lidmi na kroutících se ulicích Doupat byli obchodníci, co usnuli, kde neměli, a spěchali domů za svými ženami.
Gilda − Černý drak podle gildovních glyphů, které minul − se ukrývala kolem zúžené části ulice, kde gildovní krysy mohly vyběhnout, aby zahradily oba konce ulice, a zároveň zaútočit z nízkých střech.
Předstíral, že má zchromlé pravé koleno, a přitáhl si plášť těsněji kolem ramen, kápi si stáhl do čela. Když vkulhal do pasti, jedno ze starších dětí, výrostek, jak jim říkali, za ním vyskočilo z uličky a zahvízdalo, ohánělo se rezavou šavlí. Gildovní krysy wetboye obklíčily.
„Chytré,“ uznal Durzo, „držet hlídku před úsvitem, když většina ostatních gild ještě spí, abyste dostali pár pytlů, co celou noc proháněly děvky. Těm se nebude chtít vysvětlovat manželkám, v jaké rvačce přišli k modřinám, a raději vám dají peníze. To není špatné. Čí to byl nápad?“
„Azothův,“ řekl výrostek a ukázal za wetboye.
„Zmlkni, Rothe!“ okřikl ho vůdce gildy.
Wetboy se podíval na malého kluka na střeše. Nad hlavou držel kámen a připravený hodit na něj upíral světle modré oči. Připadal mu povědomý. „Aha. No, teď byste to raději měli vzdát.“
„Ty taky sklapni!“ okřikl ho vůdce gildy a mával na něj šavlí. „Dej nám peněženku, nebo tě zabijeme.“
„Ja’lalieli,“ ozvala se snědá gildovní krysa, „on jim říkal ‚pytle‘. Obchodník by nevěděl, že jim tak říkáme. On je ze Sa’kagé.“
„Zavři hubu, Jarle! Potřebujeme peníze.“ Ja’laliel zakašlal a vyprskl krev. „Prostě nám dej svoji…“
„Na tohle nemám čas,“ řekl Durzo.
„Dej nám…“
Wetboy vyrazil vpřed, levou rukou Ja’lalielovi zkroutil paži se zbraní a šavli mu vytrhl. Pravým loktem udeřil vůdce gildy do spánku, ránu ale zmírnil, aby ho nezabil.
Boj skončil a gildovní krysy se stáhly zpátky.
„Říkal jsem, že na tohle nemám čas,“ zopakoval Durzo. Shodil kápi.
Věděl, že při pohledu na něj neuvidí nic zvláštního. Byl vychrtlý a měl ostré rysy, špinavé blond vlasy a řídkou světlou bradku na tvářích lehce poďobaných neštovicemi. Ale podle toho, jak děcka uskočila pryč, by klidně mohl mít tři hlavy.
„Durzo Blint,“ zamumlal Roth.
Na zemi zarachotily upuštěné kameny.
„Durzo Blint.“ Jméno se ve vlnách šířilo mezi gildovními krysami. Viděl strach a úctu v jejich očích. Právě se pokusili přepadnout legendu.
Zlomyslně se usmál. „Naostři si to. Jen amatér nechá ostří zrezivět.“ Hodil šavli do škarpy plné splašků. Pak prošel davem a oni před ním uskakovali, jako by se je chystal všechny zabít.
Azoth ho sledoval, jak odchází do ranní mlhy, kde zmizel, jak mnozí doufali, v jednom z podniků v Doupatech. Durzo Blint byl vším, čím Azoth nebyl. Byl mocný, nebezpečný, sebejistý a nebojácný. Připadal mu jako bůh. Postavila se proti němu celá gilda − dokonce i výrostci jako Roth, Ja’laliel a Krysa − a jeho to pobavilo. Pobavilo! Jednoho dne, přísahal si Azoth. Neodvažoval se tu myšlenku ani dokončit pro případ, že by Blint vycítil jeho opovážlivost, ale prahl po tom celým svým tělem. Jednoho dne.
Když byl Blint dost daleko, aby si ho nevšiml, Azoth se vydal za ním.